Tato fotogalerie je prázdná.
Jak šel čas v mém šatníku....
Nejprve jsem nosila vytahané modré tepláky a obnošené svetry svých starších sourozenců. A byla šťastná.
V pubertě jsem začala obdivovat svou sestru o sedm let starší a toužila stejně jako ona nosit střevíčky na podpatku a pouzdrové šaty.
Na gymplu pak seprané džíny, černé trika, doplněné řadou malých barevných korálků přesně tak, jak to nosili hippies.
Když se moje sestra změnila ve výtvarnici a začala nosit zemité tóny a vytahané svetry, nosila jsem to taky. A taky jsem byla ověšená řadou těžkých barevných keramických korálů, spoustou cinkajících náramků, na uších samozřejmě nesměly chybět cikánské dlouhé náušnice a k tomu jsem hledala tu oranžovou rtěnku...
Když jsem se změnila v podnikatelku - stala se ze mě dáma v kostýmcích, doplněným hedvábným šátkem a s italskými lodičkami na nohou.
A pak jsem začala teprve hledat sama sebe. Objevila jsem zákonitosti v našem stylu a našla jsem sama sebe v době, kdy jsem se cítíla velmi svobodná, nikým a ničím neomezována a naprosto otevřená - byla to doba mého studia na střední škole.
A protože jsem našla sama sebe, tak jsem se mohla vrátit ke své podstatě. A začala jsem nosit opět džíny, svetry a trika a stala jsem se tou nejspokojenější majitelkou metr a půl velké skříně, ve které vždy najdu to, co mi sluší, v čem se cítím dobře a kde najdu vždy to nejvhodnější pro všechny možné společenské i nespolečenské příležitosti.
Jak šel čas se stylem....
Kdo tedy opravdu jsme?
V době přibližně před dvaceti lety, když se po pádu zdi mezi civilizací západu a zaostalostí východu, objevily první barvové typologie a moje kamarádka Vlasta mě konečně uklidnila, když mi vysvětlila, že žádná z těch dvaadvaceti oranžových rtěnek mi opravdu nebude slušet, protože můj barevný typ je léto, nikoliv jaro ( kterému sluší oranžová, kdežto létu růžová). Do našich zaostalých a unavených duší se vlilo nové nadšení - a já si nakoupila dle jejich rad růžové korálky, citronově žluté svetřky a našila krásný světlounký, lehce pastelový šatník. Ale něco mi na tom vadilo a já nevěděla co. Jak šla doba a na pastelové korálky padal prach v miskách v koupelně, začala jsem si všímat určitých signálů, které souvisely s oblečením a naší osobností.
A teď to zkrátím, protože doba, kdy jsem zkoumala, hledala a ujasňovala si, jak nám to v podstatě funguje, byla dlouhá a já během ní jsem prozkoumala asi šest set různých klientů - většinou žen a začala se mi nádherně vylupovat úžasná teorie ( a já se ponořila do černé, tmavě modré a tmavě hnědé barvy... :-)).
Za tu dobu jsem dozrála do takového mistrovství, že se na vás kouknu a popíšu vám, co o sobě sdělujete okolí. A po malé konzultaci vám můžu pomoci najít vaše nitro - tedy nejen to, co vysíláte navenek, ale především to, co jste opravdu, bez nánosu letitých slupek, které nám na sebe pomohli navléci naši rodiče, prarodiče, školy, kamarádi a manželé a přítelkyně a kamarádky, a taky média a vůbec celá společnost.
Zajímá-li vás, jak na to, můžete se objednat na osobní konzultaci o svém stylu.